Povídky vlastní tvorby

Vlny narážely do skalisek, příboj příjemně šuměl. Nad mořem se vznášelo několik racků, které čas od času zaskřehotali svou jednotvárnou písničku. Malá chatka, postavená z několika dřevěných trámů a se slaměnou střechou se choulila na písčitém pobřeží, zalitá jasným letním sluncem. Vedle chatky na podivných stojanech byly rozvěšeny rybářské sítě, pruty a ostatní rybářské náčiní, bez něhož nemůže rybář vyjet na moře. V chatce byl momentálně klid. Nic se z ní neozývalo. Ani zpěv, který tu bývá slyšet skoro každý večer, ani zvuk nože, který porcuje ryby. Chatka vypadala opuštěně. číst dál

Nemocnice svatého Munga je považována za nejlepší kouzelnickou nemocnici v celé Británii. Proto není divu, že se její zakladatelé, Robert Kosilup a jana Ledoxur rozhodli, že ji nestvoří v podzemí, jak je ministerstvo kouzel, ale pěkně na povrchu, v jednom starém obchodním domě, který si pro tento účel vybrali. Nemocnici po dlouhé době postavili v rušné čtvrti Londýna. Vchází se do ní tak, že musíte projít výkladní skříní, což zvládají jen kouzelníci a čarodějky. číst dál

Protego je kouzlo, které je velice užitečné. Jedná se o štítové kouzlo, které se vymyslelo v dávných dobách ve válce mezi kouzelníky a čaroději. Válka, která se tenkrát konala je už dávno zapomenuta, ale kouzlo protego přetrvává dodnes. Ono na tom není ani tak moc nic těžkého, tohle kouzlo stvořit. Tohle kouzlo bylo stvořeno v zápalu boje. Jistý kouzelník, který se jmenoval Frederik Wilson měl namále. Bojoval proti deseti kouzelníkům, a jen tak tak se ubránil, kdyby mu nepomohla náhoda. Kdyby mu nepomohla náhoda, byl by už asi na onom světě mezi svými předky. číst dál

Po lesní cestě kráčel vysoký mladík. Dlouhé vlasy mu spadaly do čela, zelenýma očima se bedlivě rozhlížel sem a tam. Byl oblečen v jednoduchém nazelenalém plášti, kožených, pohodlných botách a v širokých, starých, na několika místech potrhaných kalhotách. V ruce nesl podivný, dřevěný kufřík, ve kterém to podivně chrastilo. Usmíval se. Vypadalo to, že oplývá dobrou náladou. Sem tam se zastavil, zaposlouchal se a pak kráčel dál. Pod jeho kroky sem tam praskla nějaká suchá větvička, ale jinak byl v lese, kterým muž kráčel klid. Na obloze nebyl ani mráček. Byl krásný, letní den. Muž si pro svůj úkol, který chtěl splnit nemohl vybrat krásnější den. Přehodil si podivný kufřík do druhé ruky a zastavil se. Sklonil se a chvíli pozoroval lesní půdu. Po chvilce se znovu narovnal, zaposlouchal se a bedlivě se rozhlédl. Chvíli setrval v klidu. Když si ověřil, že se nikdo v blízkosti nenachází, na místě se prudce otočil. Lesem se rozlehlo hlasité prásk! Kdyby se teď někdo díval z nějakého úkrytu blízko místa, kde se ozvalo to hlasité prásknutí, dostal by šok. Po muži, který stál na lesní cestě po hlasitém prásknutí nebylo ani památky. Muž zmizel. číst dál

Jak jsem zjistil, že jsem metamorfomág? číst dál

Jedná se o malou vesničku, která se nachází mezi vysokými kopci, v takovém malém údolí. Je tomu už mnoho let, kdy se u Runového kamene potuloval jeden člověk, který tuto vesničku zbudoval a Křižánky ji pojmenoval. V této vesničce je pořád živo. Jsou tu postaveny domy, kde žijí kouzelníci a čarodějky, jediného mudlu, nebo atana tu nepotkáte. (Atan nebo mudla je člověk, který nemá žádné kouzelnické schopnosti). Tato vesnička je čistě kouzelnická. Je tu hodně obchodů, hodně krámků, kde si můžete nakoupit různé zboží. Nedávno tu byl dokonce otevřen i krámek Hrobnictví, který bude sloužit k nákupu věcí pro ubohé, zesnulé kouzelníky. O obchody v této vesničce se stará jedna dvojice. Muž a žena. Muž je vysoký, pohledný a laskavý, žena je krásná, štíhlá, vysoká, s modrýma očima a také s laskavou tváří. Když je potkáte, nenajdete v jejích tvářích rozčilení, ani zamračení. Pořád se usmívají. Takových lidí je opravdu málo. Muž se jmenuje Mark Drake Petersvood, žena se jmenuje Jaromira Drake Eldiazová. Oba dva žijí přímo uprostřed vesnice v budově, které se říká vesnický úřad. Jsou tu kanceláře vrchního správce Křižánek a správce obchodů. Vrchním správcem Křižánek je Mark, správcem obchodů je Jaromira. číst dál

Byl krásný den. Na okraji lesa, u malého stanu si hráli 4 děti. Dvě děvčata, dva kluci. O něčem se horlivě hádali. "Ale já ti říkám, že to nedokážu." vřískalo jedno děvčátko. "Ale já ti zase říkám, že to dokážeš. Když to dokážu já, musíš to dokázat taky." Pravil postarší kluk. "Co má jako dokázat?" Optal se tlusťoch, který zřejmě nechápal, o co tu jde. V ruce si pohrával s dvěma kameny. "No rozdělat oheň přeci. Ona to nedokáže." řekla i poslední dívka a upřeně se na první dívku podívala. "Hele. Dokážeš rozdělat oheň?" Optala se jedna z dívek tlusťocha. "No to je hračka." ˇřekl tlusťoch, kte... číst dál

Před dávnými léty, zrovna v ten den, kdy se postavila Kořalna U Sťatého trolla ve vesnici Křižánky se udál tento příběh. V kořalně byli sami majitelé a přemýšleli o tom, kde sehnat nějakého šikovného pracovníka, který by jim pomáhal v kuchyni, nosil na stůl vyrobené nápoje a dělal v kořalně mnoho dalších věcí. Dva dny se trápili až jednou v noci se ozvalo zaklepání na dveře kořalny. Už bylo zavřeno a majitelé zrovna už spali. Petr Soustružný, který byl prvním majitelem této proslulé hospůdky se probudil ve chvíli, když bylo slyšet tiché škrábání na dveře. Sešel po schodech do lokálu hostinc... číst dál

Mudlovské domy mě odjakživa lákaly. Už od doby, kdy jsem vyrůstal v Londýně jsem fascinovaně zíral na vysoké domy, na vysoké paneláky, které jsou plné mudlů. Přál jsem si jeden takový dům nebo panelák navštívit, abych zjistil, jak se tam žije. V Bradavicích jsem vídal pár studentů i studentek, kteří o sobě tvrdí, že vyrůstali u mudlů, ale bylo mi trapné se jich ptát, jestli bych k nim mohl někdy na návštěvu. I když musím uznat, že to by bylo asi rozumnější než to, co jsem provedl já. číst dál

Vítejte opět u příběhu, kde se vyskytne náš hrdina Tobias, hrdina, který nejdříve zachránil školu čar a kouzel před černokněžníkem, který učil studenty černé magii, který pomohl i jednomu ze studentů navštívit močál, kde mu ukázal různé tvory, kteří v močálech žijí. Nyní jsme již u třetího příběhu, kde bude Tobias hrát opět hlavní roli. číst dál

Mi, jakožto kouzelníci máme svůj styl oblékání a jsem si skoro na 100% jist, že kdybych vyrazil mezi mudly v zeleném plášti se špičatou kouzelnickou čapkou na hlavě, s hůlkou, trčící mi z kapsy kalhot, že bych nevzbudil moc dobrý dojem. Já to vím, ale kouzelník, který si říká Robert Lionel o tom zřejmě moc nevěděl. číst dál

Uplynulo několik hodin od rozloučení se s rodiči na nádraží. Bradavický expres ujížděl rychlostí do dálav, směrem k Bradavickému hradu. Všechny děti, kteří se na nástupišti devět a tři čtvrtě rozloučili se svými rodiči a kamarády, netrpělivě posedávaly na lavičkách a vyhlížely z oken. Jedině malý kluk, který byl velice podobný Harrymu Potterovi, stál v chodbičce vagónu a rozhlížel se napravo i nalevo. Před chvilkou ještě seděl v kupé, ale vyburcoval ho hluk. Pootevřenými dveřmi viděl, jak nějaký starší student nutí stejně starého kluka, jako byl on jíst něco nevábného. Nedokázal nečině sedě... číst dál

Tento příběh se udál už dávno, bylo to přesně před 60 lety. Tehdy žil jeden kouzelník zvaný Thomas Lubín, který strašně moc experimentoval z různými neznámými kouzly. Jeho velkou oblibou bylo, když vymyslel a uvedl do provozu nějaké nové kouzlo. To se stávalo ale jen málo kdy, většinou slavil neúspěch. Neúspěch ale neslavil vždy, byly i dny, kdy mu vymýšlení kouzel velmi dobře šlo. Jedním takovým jeho experimentem bylo kouzlo flipendo, kouzlo zapuzovací. Tohle kouzlo se rozhodl jednoho dne vymyslet proto, protože mu vadilo několik velkých předmětů, které měl ve svém domě a nevěděl, jak se j... číst dál

Tento kouzelník žil velice dávno, narodil se v roce 680 našeho letopočtu. Žil v Anglii, blízko Londýna v malé vesničce, která nebyla ani pořádně zakreslená na mapě. Už od svého dětství se zajímal o kouzla. Věděl moc dobře, že rodiče smí kouzlit, protože vyšli školu čar a kouzel, ale taky věděl, že ho taková škola teprve čeká. Jeho otec byl kouzelník, který pracoval jako údržbář na ministerstvu kouzel, upravoval vše, co se jen dalo. Jeho matka byla velmi pohledná a krásná a byla léčitelkou, nepracovala u Munga, ale pracovala v té vesničce, kde Larbenovi žili. Finuk vyrůstal v poklidné domácnosti až do svých jedenácti let, kdy nastoupil do školy čar a kouzel. Učení mu šlo vítečně, nejraději měl přeměňování, kde vynikal. Na tento předmět měl hlavu, protože byl opravdu velice chytrý a nedělalo mu problém žádné přeměnné kouzlo. Sedm let se trápil s výukou, ale svou dráhu znalce přeměňování nastoupil i hned, jak vyšel školu. číst dál

Co ukrývají Alan a Tom ve svém podniku? číst dál