Flipendo a Accio

Tento příběh se udál už dávno, bylo to přesně před 60 lety. Tehdy žil jeden kouzelník zvaný Thomas Lubín, který strašně moc experimentoval z různými neznámými kouzly. Jeho velkou oblibou bylo, když vymyslel a uvedl do provozu nějaké nové kouzlo. To se stávalo ale jen málo kdy, většinou slavil neúspěch. Neúspěch ale neslavil vždy, byly i dny, kdy mu vymýšlení kouzel velmi dobře šlo. Jedním takovým jeho experimentem bylo kouzlo flipendo, kouzlo zapuzovací. Tohle kouzlo se rozhodl jednoho dne vymyslet proto, protože mu vadilo několik velkých předmětů, které měl ve svém domě a nevěděl, jak se jich zbavit, nikdo je nechtěl. Seděl v knihovně a dumal až vymyslel formulku a tou je flipendo. Tohle kouzlo nebylo moc těžké, nejdřív s tím měl problém, jednou kouzlem flipendo dokonce zapudil i domovní dveře a tak si musel nechat vyrobit nové. Thomas byl ale trpělivý a všechna kouzla trénoval tak dlouho, dokud mu nebylo jasné, že kouzlo, které vymyslel bude fungovat. Jednoho dne seděl ve své pracovně a zapisoval si postup při kouzlu flipendo, aby ho nezapomněl a najednou mu bleskl hlavou nápad. Dospěl k závěru, že tohle kouzlo už dostatečně ovládá a tak se pustil do práce se zapuzováním těch předmětů, kterých se chtěl už několikrát zbavit. Namířil na ně hůlkou a zamumlal flipendo. Chvíli se nedělo nic, ale najednou Thomas ztuhl. Pocítil chlad. Rozhlédl se a málem omdlel hrůzou. Jeho dům zmizel i s těmi předměty, které chtěl zapudit. špatně si kouzlo flipendo vypočítal a jeho pokus dopadl katastrofálně. Thomas sice flipendem zapudil to, co chtěl, ale ztratil při tom i svůj dům. Chvíli jen tak stál a díval se na opuštěné místo, kde ještě před chvilkou stál jeho dům, když se rozhodl. Se sklopenou hlavou a se smutkem v očích se vydal napříč městem, kde bydlel. Na jednu noc se ubytoval v jednom malém hotelu a na druhý den našel starý, ale přijatelný dům, který byl na prodej. Vybral si z banky dostatek peněz a dům koupil. Sotva se do nového bydliště nastěhoval, rozhodl se, že z jeho experimenty je konec. Kouzlo flipendo byl jeho poslední experiment, který taky nedopadl moc slavně, ale slavil úspěch. Kouzlo flipendo Thomas vymislel a úspěšně funguje dodnes, neúspěch byl ten, že se mu nepovedlo zapudit přesně to, co chtěl, ale že zapudil tímto kouzlem i něco navíc. Nicméně Thomas kouzlo flipendo zveřejnil a rozhodl se, že ještě dřív, než skončí ze svými pokusy,zkusí vymyslet ještě jedno kouzlo. Dlouho přemýšlel o tom, jaké kouzlo by to mohlo být než vymyslel kouzlo, které se využívá dodnes jako flipendo. Jedná se o kouzlo accio. Tohle slovo ho napadlo jako první a řekl si, že tak by se to kouzlo mělo jmenovat. Když začal s tvořením tohoto kouzla, stálo to docela hodně životů, protože si vždy vybral nějakého odvážlivce, kterého postavil na jeden konec domu a on sám šel na půdu. Tam vytáhl hůlku a pronesl accio. Ze začátku dosahoval jen toho, že z jeho hůlky vyletovaly jiskry a podpalovaly trámy. Tohle nebyl moc dobrý začátek, ale když to trénoval a skombinoval správné mávnutí hůlkou s pronesením formule accio postupně dosáhl toho, že se odtrhovaly schody od půdy a ničily vše, co jim přišlo do cesty. Proč mu stále nefungovalo přesné použití? Tahle otázka vám asi vyvstane na mysl po každé, když se nad tímto kouzlem zamyslíte a budete nad tím hloubat. Jenže. čím víc nad tím budete hloubat a přemýšlet, nikdy se vám nepovede dobrat k pravdě. Víte čím to bylo že k němu nepřilétávalo to co chtěl? Je to jednoduché. Dům, kde trénoval kouzlo byl už starý a tak když kouzlo zkoušel, myslel na to, co by se stalo, kdyby se dům bortil. No jak na to myslel, neuvědomoval si, že když chce kouzlo provést, musí myslet na to co dělá. Samotná formulka a mávnutí hůlky nestačí. No a tak místo přivolávání lidí, které si k tomuto pokusu vybral, ničilo jeho kouzlo dům. Ničilo ho proto, protože vždy při vykonávání kouzla nemyslel na osobu nebo na věc, kterou chtěl k sobě přivolat. Jednou myslel na jedovatý šíp, který se najednou kdesi objevil a zabodl se pár centimetrů od něj. Po druhé zase myslel na rozpadající se střechu a když vyslovil accio a mávl hůlkou stalo se to nejhorší. Trámy a tašky, které držely střechu po hromadě se rozlomily a zasypaly ho. Než se z této spoušti dostal, uplynulo několik hodin. Povedlo se mu zlomit několik hůlek, ale vždy si sehnal novou. Až jednoho dne, bylo to přesně v zimních měsících, když seděl u krbu napadlo ho, že by si mohl dojít pro něco k pití. Tehdy, den si bohužel přesně nepamatuji, vytáhl jen tak hůlku, pomyslel na sklenici máslového ležáku v kuchyni a mávl hůlkou. Ledabyle jen tak pronesl accio máslový ležák a divte se nebo ne, ono to fungovalo. Sklenice, plná máslového ležáku mu přilétla přesně do ruky. Byl z toho tak překvapen, že nebyl chvíli ani schopen slova, ale od této doby přišel na to, jak tohle kouzlo používat. Přišel na to, že samotná formulka a mávnutí hůlky nestačí. Je nutno myslet i na to, co chceme přivolat a přesně si to v mysli vybavit. Když na to tehdy večer přišel, i hned vzal pergamen, brk a inkoust a začal složitě sepisovat celý postup nového kouzla. Když dopsal, složil ruličku pergamenu, podepsal se a odložil pergamen na stolek. Pak zívl a chystal se jít spát, ale ještě než zalehl do postele vytáhl hůlku, mávl jí, pomyslel na to, že by bylo dobré vidět smrt a to byla jeho chyba. Pronesl accio, smrt si pro něj přilétla a než se nadál, odnesla si ho sebou. Tak zemřel slavný kouzelník, který vymyslel kouzlo accio, tedy kouzlo přivolávací, které se používá do dnes. Ještě než se s vámi rozloučím, je možná dobré říci, že pergamen, s přesným postupem jak kouzlo accio provést nalezli dva kouzelníci, kteří za Thomasem přišli na návštěvu a kteří ho našli mrtvého a rozšířili to dál. Tak se tedy kouzlo accio dostalo na svět a slavný kouzelník, který ho vynalezl si splnil svůj sen. Chtěl, aby se kouzlo používalo do dnes a to se taky splnilo. Udělal dobrou věc, ale zemřel pro ni. Takhle končí příběh Thomase, slavného kouzelníka, který před 60 lety vymyslel přivolávací kouzlo, kouzlo flipendo a potom accio, které se mu stalo osudným.