Mi, jakožto kouzelníci máme svůj styl oblékání a jsem si skoro na 100% jist, že kdybych vyrazil mezi mudly v zeleném plášti se špičatou kouzelnickou čapkou na hlavě, s hůlkou, trčící mi z kapsy kalhot, že bych nevzbudil moc dobrý dojem. Já to vím, ale kouzelník, který si říká Robert Lionel o tom zřejmě moc nevěděl.
Tento kouzelník pracoval v kouzelnické údržbě a měl na starosti opravovat věci, které se kouzelníkům vymknou z ruky. Tak tomu bylo i jednoho krásného podzimního dne, kdy mu přišla sova s dopisem, že ve Francii, pod Eifelovou věží se porouchal stroj, kterým se sem přemisťují kouzelníci, hlavně ti nezletilí, něco podobného letaxu. Potíž je v tom, že přemisťovací vynález se nachází skoro na veřejně přístupném místě a v místech, do kterých se nelze přemístit, protože kdyby v té malé kabince, v té malé místnustce, kde to kouzelníky vyplivne, když tohle zařízení použijí fungovalo přemisťovací kouzlo, přemisťovací stroj hlavně pro nezletilé kouzelníky by byl prakticky k ničemu a mohlo by se taky stát, že když by se tam někdo přemístil obyčejně, ten, kdo by se přemisťoval pomocí stroje by se tam už nevešel, protože kabinka, kudy se na stroj nastupuje a kudy se ze stroje vypadává je tak malá, že se do ní vejde akorát jeden člověk. Z tohoto důvodu se Robert nemohl ke stroji přemístit, protože to není možné a tak si sedl k oknu ve své pracovně na ministerstvu, nechal si přinést pár mudlovských časopisů a začal studovat jejich módu.
Bylo mu jasné, že se nemůže mezi mudly vypravit tak jak je, konkrétně v černém plášti se stříbrnou sponou, s kravatou, která se sama od sebe pohybuje, s obrázkem létající sovy na plášti ze předu, která ještě ke všemu každou hodinu zahouká kolik je hodin, a s koženými, do špičky zahnutými botami na nohou. Proto se probíral časopisy a najednou se mu zalíbil jeden módní vzor.
Pomocí hůlky si vykouzlil přijatelné oblečení a to konkrétně červené ženské šaty, elegantní sako a slaměný klobouk, který si narazil na hlavu. Takto oděn se vydal do Atria k jednomu z mnoha krbů, kde si navolil na letaxovém směrovači směr Paříže, poblíž Eifelovi věže do malého hostince, který byl zasvěcen kouzelníkům. Když se tam z krbu vynořil, barman, který vídal často i nějakého mudlu, protože hostinec byl skoro u Eifelovi věže, kde je pořád plno se mu začal letmo pochechtávat.
Robert to však nebral na vědomí, koupil si skleničku vyzrálé medoviny a když se posilnil vyrazil do ulice. Sotva vykročil z hostince na rušnou ulici, kde bylo tolik lidí, že se nemohl skoro ani pohybovat kupředu, vyvalil oči. Většina přítomných, muži, ženy i děti se mu začaly tak hlasitě smát, že mu to neušlo. Poznal, že něco zkazil. Nedbal toho, prodral se až k eifelově věži a tajnými dvířky se ztratil davům z ulice z dohledu. Pár jednoduchých opravných kouzel stačilo k tomu, aby přemisťovací zařízení opravil. Když vše ozkoušel a zjistil, že vše funguje tak jak má, zastrčil si hůlku do kapsy saka, které měl oblečené na těch dámských červených šatech a vylezl z úkrytu zpět na ulici. Posměšky a jízlivé úšklebky, které na něj lidé opět začaly vrhat neřešil do chvíle, dokud mu nějaká mužská ruka nesevřela zápěstí a dříve, než se nadál zacvakly mu kolem rukou nějaké podivné, obloukovité náramky. Robert zjistil, že nemůže hýbat rukama. Než se vzpamatoval, muž ho dotáhl k nákladnímu autu, sundal mu podivné věcičky, které mu poutaly ruce a vstrčil ho do vnitř.
Jakmile za ním zapadly dveře nákladového prostoru a automobil se dal do pomalé jízdy městem, Robert si konečně uvědomil, že to asi dost přehnal. Uvědomil si, že si měl lépe prohlédnout ty módní vzory, než se oblékl po mudlovském způsobu. Rychle sáhl do kapsy saka, vytáhl hůlku a na místě se v nákladovém prostoru zatočil. Ještě, že tam bylo dostatek místa. Ozvalo se hlasité prásknutí, které musel slyšet i řidič náklaďáku, ale to bylo Robertovi jedno. Důležité pro něj bylo, že vyvázl z pěkné šlamastiky mezi mudly a že se mu povedlo přemístit do jeho kanceláře na ministerstvu.
Okamžitě si svlékl tu mudlovskou parádu, navlékl se do svého kouzelnického oblečení a oddechl si. Byl rád, že si z výletu mezi mudly neodnesl ještě něco horšího než to, že ho zřejmě všichni mudlové považovali za blázna. Vzal si do hlavy, že až příště bude podnikat takový výlet, že si dá více záležet na tom, jak bude oblečený.
2024 ©