Blog Karla Giebische

Mi, jakožto kouzelníci máme svůj styl oblékání a jsem si skoro na 100% jist, že kdybych vyrazil mezi mudly v zeleném plášti se špičatou kouzelnickou čapkou na hlavě, s hůlkou, trčící mi z kapsy kalhot, že bych nevzbudil moc dobrý dojem. Já to vím, ale kouzelník, který si říká Robert Lionel o tom zřejmě moc nevěděl. číst dál

Uplynulo několik hodin od rozloučení se s rodiči na nádraží. Bradavický expres ujížděl rychlostí do dálav, směrem k Bradavickému hradu. Všechny děti, kteří se na nástupišti devět a tři čtvrtě rozloučili se svými rodiči a kamarády, netrpělivě posedávaly na lavičkách a vyhlížely z oken. Jedině malý kluk, který byl velice podobný Harrymu Potterovi, stál v chodbičce vagónu a rozhlížel se napravo i nalevo. Před chvilkou ještě seděl v kupé, ale vyburcoval ho hluk. Pootevřenými dveřmi viděl, jak nějaký starší student nutí stejně starého kluka, jako byl on jíst něco nevábného. Nedokázal nečině sedě... číst dál

Tento příběh se udál už dávno, bylo to přesně před 60 lety. Tehdy žil jeden kouzelník zvaný Thomas Lubín, který strašně moc experimentoval z různými neznámými kouzly. Jeho velkou oblibou bylo, když vymyslel a uvedl do provozu nějaké nové kouzlo. To se stávalo ale jen málo kdy, většinou slavil neúspěch. Neúspěch ale neslavil vždy, byly i dny, kdy mu vymýšlení kouzel velmi dobře šlo. Jedním takovým jeho experimentem bylo kouzlo flipendo, kouzlo zapuzovací. Tohle kouzlo se rozhodl jednoho dne vymyslet proto, protože mu vadilo několik velkých předmětů, které měl ve svém domě a nevěděl, jak se j... číst dál

Tento kouzelník žil velice dávno, narodil se v roce 680 našeho letopočtu. Žil v Anglii, blízko Londýna v malé vesničce, která nebyla ani pořádně zakreslená na mapě. Už od svého dětství se zajímal o kouzla. Věděl moc dobře, že rodiče smí kouzlit, protože vyšli školu čar a kouzel, ale taky věděl, že ho taková škola teprve čeká. Jeho otec byl kouzelník, který pracoval jako údržbář na ministerstvu kouzel, upravoval vše, co se jen dalo. Jeho matka byla velmi pohledná a krásná a byla léčitelkou, nepracovala u Munga, ale pracovala v té vesničce, kde Larbenovi žili. Finuk vyrůstal v poklidné domácnosti až do svých jedenácti let, kdy nastoupil do školy čar a kouzel. Učení mu šlo vítečně, nejraději měl přeměňování, kde vynikal. Na tento předmět měl hlavu, protože byl opravdu velice chytrý a nedělalo mu problém žádné přeměnné kouzlo. Sedm let se trápil s výukou, ale svou dráhu znalce přeměňování nastoupil i hned, jak vyšel školu. číst dál

Co ukrývají Alan a Tom ve svém podniku? číst dál

Bylo to již dávno, to ještě tenkrát, když kat Veruna chodil po okolí a stínal hlavy, to tenkrát, když se pod Gerenskými horami usídlili trpaslíci. V hlubokých lesích kousek za institutem pentagramus se nacházelo malé jezírko s čirou vodou. Tam žil starý rod, rod Blatniček. Lidi a kouzelníci se těchto tvorečků báli, povídali se o nich hrozné historky. říkalo se, že zlákají lidi do močálů, či jim dají napít nějakého nápoje a oni zapomenou na okolní svět, ale to vůbec není pravda. Blatničky jsou a byly hodní tvorečkové, jejich velkou oblibou bylo vymýšlet si hádanky a trápit s nimi zbloudilé pocestné. Rády tancovaly na vodních vlnkách, zpívali krásné vodní písničky apod. číst dál

Stalo se to již před mnoha lety. V lesích u velkého vodopádu, který rachotil nad krajem řeckým žil stařičký kouzelník. Žil v polorozpadlém domku na okraji velkého hlubokého lesa, kterému nikdo nikdy neřekl jinak než strašinec. O tom lese se totiž do dnes povídají smyšlené a možná i pravdivé příběhy, že tam žije spousta bubáků, nebezpečných tvorů, možná i nějaký ten černokněžník, který se ukrývá před ministerstvem kouzel. Jen málo kouzelníků a lidí se odvážilo do hlubin tohoto lesa. Naopak ten stařičký kouzelník, o kterém vypráví náš příběh chodil do lesa často. Hledal tam bylinky na různé z... číst dál

Ode dne, kdy byl úspěšně zneškodněn čaroděj, který učil bradavické studenty černé magii uplynul týden. Po celý týden, kdy se nic nedělo, byl Tobias, hrdina našich příběhů, kouzelník, který ovládá bezvadně obraná kouzla nesvůj. Vysedával v hostinci, procházel se Prasinkami a neměl prakticky nic na práci. Týden se nedělo nic, ale přesně za týden se k Tobiasovu domu dostavil mladičký kouzelník, o kterém se ve vesnici ví, že je lovcem. Lovcem zvěře, lovcem zlodějů a lovcem močálových potvor. Zaklepal na Dveře domku, kde Tobias bydlel a sotva Tobias vyšel ven zpustil: "Konec lenošení Tobe. Máme práci." Pak se otočil a mávl za sebe. "Marku!" zavolal. Ze stínu stromů, rostoucích blízko pěšinky, kudy se kráčí k Tobiasovu domu se vyloupl urostlý, usměvavý mladík. Nejspíš nějaký student. Přicupital k lovci, jak se mu zde říká a zarazil se, když spatřil ve dveřích Tobiase. Obrátil se tázavě na lovce: "Pane proč jste mě vytáhl z hradu v půli hodiny kouzelných formulí?" Lovec jen kývl hlavou a prohlásil: "Brzy uvidíš Marku. Nepletu-li se, profesor Petrov po tobě chce úkol, který vyžaduje tvou pozornost. Byl jsem onehdy na chodbě před učebnou obrany a zaslechl jsem, jak se pár studentů baví, že úkol, který po vás profesor chce je přiblížit mu nějak zvířata v močálu. Tady Tobias," mávl rukou k postavě ve dveřích domu, "ti v tomto úkolu velice rád pomůže. Vydal bych se s tebou do močálu sám, ale mám jiné věci na práci." číst dál

V malém domku na okraji Prasinek bydlí mladý kouzelník se svou rodinou. Jmenuje se Tobias a zrovna minulý rok vyšel školu čar a kouzel v Bradavicích. Zatím nemá práci. Toulá se po vesnici, sem tam pomůže u tří košťat, sem tam pomůže jinde. Jeho velkou oblibou je chodit na vlakové nádraží, kde čeká na cestující a vodí je po historických památkách Prasinek. V prasinkách se mu líbí. Zatím nepřemýšlí o tom, že by si našel nějakou práci, i když většina obyvatel o něm ví, že je velký znalec obrany proti černé magii a že rád kouzlí. Jeho rodiče pracují u tří košťat jako číšníci a jeho bratr, o dva... číst dál