Cesta do močálu

Ode dne, kdy byl úspěšně zneškodněn čaroděj, který učil bradavické studenty černé magii uplynul týden. Po celý týden, kdy se nic nedělo, byl Tobias, hrdina našich příběhů, kouzelník, který ovládá bezvadně obraná kouzla nesvůj. Vysedával v hostinci, procházel se Prasinkami a neměl prakticky nic na práci. Týden se nedělo nic, ale přesně za týden se k Tobiasovu domu dostavil mladičký kouzelník, o kterém se ve vesnici ví, že je lovcem. Lovcem zvěře, lovcem zlodějů a lovcem močálových potvor. Zaklepal na Dveře domku, kde Tobias bydlel a sotva Tobias vyšel ven zpustil: "Konec lenošení Tobe. Máme práci." Pak se otočil a mávl za sebe. "Marku!" zavolal. Ze stínu stromů, rostoucích blízko pěšinky, kudy se kráčí k Tobiasovu domu se vyloupl urostlý, usměvavý mladík. Nejspíš nějaký student. Přicupital k lovci, jak se mu zde říká a zarazil se, když spatřil ve dveřích Tobiase. Obrátil se tázavě na lovce: "Pane proč jste mě vytáhl z hradu v půli hodiny kouzelných formulí?" Lovec jen kývl hlavou a prohlásil: "Brzy uvidíš Marku. Nepletu-li se, profesor Petrov po tobě chce úkol, který vyžaduje tvou pozornost. Byl jsem onehdy na chodbě před učebnou obrany a zaslechl jsem, jak se pár studentů baví, že úkol, který po vás profesor chce je přiblížit mu nějak zvířata v močálu. Tady Tobias," mávl rukou k postavě ve dveřích domu, "ti v tomto úkolu velice rád pomůže. Vydal bych se s tebou do močálu sám, ale mám jiné věci na práci."

Tobias, který dosud stál nehybně ve dveřích svého domu postoupil kupředu. Mrkl na lovce a zamračil se: "Rogere. To snad nemyslíš vážně?" optal se kupodivu klidně a vůbec mu nevadilo, že oslovil lovce jménem, které tu zná málo kdo. Roger se obrátil k Tobiasovi, mávl rukou směrem, kde začíná močál a pak pouze pronesl: "Myslím Tobe. Přeci bys tomuhle studentovi nepomohl? Proč mu nepomoci s úkolem?" Na řeč Rogera nemohl Tobias nic namítnout. Věděl moc dobře, že když byl tak mladý jako tady Mark, uvítal jakoukoli pomoc, která mu byla poskytnuta. Proto pouze přikývl neříkaje nic a vyčkával na další Rogerova slova. Ta ale nepřišla. Roger pokynul Markovi, otočil se a odkráčel směrem k Bradavicím.

Mark Chviličku stál nerozhodně na místě, pak se ale osmělil a došel pár kroků před Tobiase. Ten se na něj usmál: "Ty jsi Mark že?" zeptal se i když zbytečně, ale usoudil, že pro zahájení hovoru jde o vhodnou otázku. Mark Zakýval hlavou na souhlas. "Opravdu máš jít do močálu rozpoznat nějaká zvířata?" ptal se Tobias dál. Tentokrát Mark promluvil. Jeho hlas byl klidný, odměřený, ale uklidňující: "Ano mám. Velice by mi to pomohlo." "Tak dobře, pojďme, nebudeme ztrácet čas tlacháním." pronesl Tobias, zašel do domku, přinesl si teplé oblečení, kožešinovou čepici a do všeho se navlékl. Když byl hotov, vešel opět do domku a stejné oblečení donesl i Markovi. Podal mu ho a prohlásil: "Obleč si to, v močálech bude zima." Když mu Mark vyhověl, Tobias zamkl domovní dveře, uchopil do rukou hůlku a vyrazil společně s Markem k cestě vedoucí k močálu.

Předpověď Tobiase byla správná. Sotva s Markem došli na okraj močálu, ukázalo se, že oblečení, které oba dva cestovatelé měli na sobě se velice dobře hodí. Byla tu strašná zima. Bažina se před nimi táhla široko daleko a Tobias musel třikrát použít kouzlo na ukázání cesty, aby se nezřítili do bezedné hlubiny. Jak tak oba procházeli po tajných cestičkách v močálu, Tobias se čas od času zastavoval a ukazoval Markovi pár zvířat. Ukázal mu podivné cvrčky, ryby, které byly o dost větší a podivnější než v obyčejných vodách, močálníky, což jsou drobná stvoření se třemi nohami a s hlavou připomínající jablko, v níž mají velké, ostré zuby a hodně řadu dalších podivných zvířat.

Nejvíce se však věnoval Tobias popisem Blátoplaze, tvorečka, který vypadal jako větvička stromu, i když ve skutečnosti je tento tvoreček velice nebezpečný, ale nenápadný. Jakmile ho Tobias spatřil, zastavil se a mávl na Marka, aby se držel podle jeho příkladu. Počkal, až se Blátoplaz bude zabývat zkoumáním jakési bahenní hroudy, pak utlumil hlas a pravil: "V močálu žije hodně tvorů. Nebezpečný tvor, který ale stojí za to, abychom se o něm zmínili je Blátoplaz, tvoreček, který na první pohled nevypadá moc nebezpečně a nenápadně, ale ve skutečnosti je to nejhorší tvor, jakého můžeš v močálu potkat. Vypadá sice jako větvička stromu, ale zdání klame. Je hrozně rychlý, prakticky neviditelný, když se pohybuje hlubokým bahnem a jí opravdu všechno. I vzhledem k tomu, jak je malý by tě dokázal slupnout jako Malinu. Nebudu se tě ptát, jestli se dá zničit, radši ti to řeknu sám. Je několik možností, jak se dá zničit.. První možnost je taková, že na něj použiješ oheň. Ohněm ho lehce zapálíš a zničíš, ale musíš být hodně rychlý v seslání kouzla. Druhou možností je ho omráčit omračovací kletbou, vyvléct ho z bahna na souš a nechat ho tam. Tito tvorové nemají souš rádi a přežívají jen v bahně, takže když zůstane Blátoplaz na souši, do deseti minut zahyne." Mark Tobiasovi bedlivě naslouchal a ani si nevšiml, že čas už dost pokročil. Tobias byl však bdělý a jakmile dokončil výklad o Blátoplazovi, obrátil se a mávnutím ruky dal Markovi najevo, že je čas se vrátit na pevnou zem.

Když se Mark s Tobiasem rozloučil u jeho domku, odebral se do Bradavic do své kolejní místnosti, kde si ještě jednou prošel zážitky z močálu.

Po návštěvě močálu pochopil, že tam žije spousta zajímavých zvířat a tvorů. Podivné mouchy, světlušky, bahnílci, stromoušové apod. Velmi nebezpečný tvor, který tam žije je však Blátoplaz. Také si uvědomil, že pokud to je možné, močálům je dobré se vyhýbat, protože cesty jsou tam zrádné a nikdy není jasné, jestli z močálu vyváznete živí.