Jedná se o malou vesničku, která se nachází mezi vysokými kopci, v takovém malém údolí. Je tomu už mnoho let, kdy se u Runového kamene potuloval jeden člověk, který tuto vesničku zbudoval a Křižánky ji pojmenoval. V této vesničce je pořád živo. Jsou tu postaveny domy, kde žijí kouzelníci a čarodějky, jediného mudlu, nebo atana tu nepotkáte. (Atan nebo mudla je člověk, který nemá žádné kouzelnické schopnosti). Tato vesnička je čistě kouzelnická. Je tu hodně obchodů, hodně krámků, kde si můžete nakoupit různé zboží. Nedávno tu byl dokonce otevřen i krámek Hrobnictví, který bude sloužit k nákupu věcí pro ubohé, zesnulé kouzelníky. O obchody v této vesničce se stará jedna dvojice. Muž a žena. Muž je vysoký, pohledný a laskavý, žena je krásná, štíhlá, vysoká, s modrýma očima a také s laskavou tváří. Když je potkáte, nenajdete v jejích tvářích rozčilení, ani zamračení. Pořád se usmívají. Takových lidí je opravdu málo. Muž se jmenuje Mark Drake Petersvood, žena se jmenuje Jaromira Drake Eldiazová. Oba dva žijí přímo uprostřed vesnice v budově, které se říká vesnický úřad. Jsou tu kanceláře vrchního správce Křižánek a správce obchodů. Vrchním správcem Křižánek je Mark, správcem obchodů je Jaromira.
Tato dvojice, kterou už trochu známe chodí čas od času po vesnici a kontroluje zboží v obchodech, co jde na prodej, co je na vyhození, mění majitele různých obchodů a podobně. Prostě jednoduše řečeno tato dvojice má v Křižánkách na starost všechny obchody, aby vše v obchodech klapalo tak jak má. Pracují tu už několik let a zatím šlo všechno jako na drátku, ale oni tušili, že to nemůže trvat věčně.
Jednou večer, když Jaromira zrovna vařila něco dobrého na zub a Mark seděl ve své kanceláři a pročítal se nějakými dokumenty, někdo hlasitě zabouchal na dveře vesnického úřadu. Mark nejdříve nic neslyšel, ale když zaslechl z vedlejší místnosti hlas Jaromiry, odhodil dokumenty a vešel do vedlejší místnosti. "Co je?" optal se Jaromiry nakvašeně. "Zrovna čtu důležité smlouvy o pronájem obchodu hrobnictví, který si tu chce otevřít nějaký Lord a Lady." Jaromira poodstoupila od krbu, kde připravovala jídlo a došla k oknu. Chvíli poslouchala, ale pak řekla: "Neslyšíš nic?" Mark se zaposlouchal. Po chvilce zaslechl zvuk, který mu připadal, jako by někdo bušil na dveře. "Někdo bude asi venku." pronesl klidným hlasem, vytáhl si z hábitu hůlku a přehodil si přes ramena plášť. Otevřel dveře do chodby a sestoupil po točitém schodišti do přízemí. Prošel dlouhou chodbou, která ústila do jakési restaurace, která už byla mnoho let zavřená a zastavil se před velkými, dvoukřidlými dveřmi. "Kdo tam!" zavolal nahlas. Z venčí se ozvalo: "Sídlí tu vrchní správce Křižánek? Otevřete. Je to naléhavé." Mark se tak lehce nechtěl nechat převést, poslední dobou se totiž objevovaly skupiny kouzelníků, kteří rádi ničí vše, co jim přijde pod ruku. Chvíli váhal, pak se zeptal: "Jste zdejší?" Venku bylo chvíli ticho. Pak se ozval znovu hlas: "Jo jednou jsme se už viděli. Tak otevřete." naléhal hlas. Mark třikrát klepl hůlkou do složitého mechanismu, zámky povolily a dveře se otevřeli.
Na prahu dveří stál trpaslík. Mark ho poznal. "Pietře. To jsi ty?" optal se Mark překvapeně. "Co tě sem přivádí?" Trpaslík se vsoukal do chodby a přibouchl dveře. "Zamkni." obrátil se na Marka. "Tady není bezpečné mluvit o tom, co ti chci říct." dodal. Mark pomocí kouzel znovu dveře uzamkl a pokynul trpaslíkovy, aby ho následoval. Vedl ho chodbou po točitém schodišti nahoru až do místnosti, kde Jaromira stále něco kuchtila u krbu. "Máme návštěvu." řekl Mark, když vešli s trpaslíkem dovnitř. Jaromira odskočila od krbu, podívala se na příchozího, který přišel s Markem a pravila: "Ahoj Pietře. Ráda tě vidím. Dáš si něco k pití?" Trpaslík se podíval na velký, dubový sud, který stál u zdi vedle krbu a pravil unaveně: "Trpasličí medovinu. Vidím, že Mark je zásoben." Mark se jen usmál. Došel k sudu, otevřel ho, nalil dva korbele trpasličí medoviny a přinesl je ke stolu. Trpaslík si jeden vzal, jedním douškem ho vyprázdnil. Mark se taky napil a podíval se na trpaslíka. "Tak co mi chceš říct?" zeptal se. Trpaslík mlaskl, olízl si rty a spokojeně zamručel: "To je jiná. S vyprahlým hrdlem se blbě mluví. Tak poslouchej." Usadil se pohodlně v židli, kterou si přitáhl od krbu a začal vyprávět: "Jistě ti už dlouhou dobu vrtá hlavou obchod Oděvy denní potřeby. Nemám pravdu? Je tam tak pusto, prázdno a nikdo tam nechce nakupovat. Nezdá se ti, že by v tom mohlo být nějaký tajemství?" Mark přikývl: "To máš asi pravdu, je tam opravdu pusto a prázdno a nikdo tam nechce nakupovat. Ty jsi zjistil, čím to je?" zeptal se s nadějí v hlase trpaslíka, ten ale zavrtěl hlavou: Zatím jsem to nezjistil, ale myslím si, že v tom budou mít prsty ti cizinci, kteří se tu nedávno usadili. Včera jsem je viděl, jak si prohlíží zrovna ten obchod. Myslím si, že ho nějak zakleli, nevím. Půjdeme to prozkoumat?" Mark se na trpaslíka podíval s očima, které prozrazovaly, že vypadá napjatě. Pak řekl: "No jasně. Musím obchod uvést do takového stavu, aby se v něm dalo nakupovat. Jdeme."
Než Jaromira stačila protestovat, Mark si vzal svou trpasličí sekeru, svůj bezedný korbel, trpaslíkovi nalil do korbelu ještě medovinu a vykročili. Seběhli po točitém schodišti a když byli u vstupních dveří, Mark je odemkl a oba vyběhli na ulici.
Venku už byla pořádná tma. Ulice vesnice osvětlovalo jen několik luceren umístěných v držácích na stěnách domů, ale jinak tu byla opravdová, tajemná temnota. Mark vytáhl hůlku a zamumlal: "Lumos." Špička hůlky se mu rozsvítila jasným kuželem světla. Trpaslík Pietr Adamos udělal to stejné. Oba dva kráčeli tiše ulicemi dál. Minuli několik výkladních skříní obchodů až se zastavili před starými, zaprášenými dveřmi, kde byla cedulka s nápisem Oděvy denní potřeby. Mark zamumlal: "Nox." Hůlka zhasla. Trpaslík nechal svou hůlku rozsvícenou, ale přikryl její svit dlaní. Mark zašátral v kapse, vytáhl velký klíč a zkusil kliku. Zamčeno. "Vypadá to opuštěně." řekl tiše trpaslík. Mark Neodpověděl. Neváhal. Zastrčil klíč do zámku a otočil jím. Cvaklo to, zavrzalo a dveře se otevřeli.
Mark jako první vstoupil do temného nitra obchodu. Trpaslík ho následoval. Když byli uvnitř, mark dveře tiše zavřel a zamkl. Klíč si schoval do kapsy pláště. Pak zamumlal: "Lumos." Jeho špička hůlky, kterou držel v ruce se opět rozsvítila.
"Rozdělíme se." řekl trpaslíkovi. "Každý z nás prohledá kousek obchodu a když něco najdeme, vyšleme ke stropu červené jiskry, abychom se našli. Jasné?" Trpaslík přikývl.
Mark a Pietr se každý vydali na jinou stranu obchodu. Mark si prohlížel police se zaprášeným oblečením, ale nic podezřelého neobjevil. Prohlížel si i podlahu, a najednou zpozorněl. Na zemi zpozoroval velké škrábance. Vypadalo to, že tudy kráčelo něco obrovského, ale člověk to rozhodně nebyl.
Bleskově namířil hůlku ke stropu a vyslal spršku červených jisker. Za několik málo okamžiků se vedle něj objevil trpaslík. "Tak co? Našel jsi něco?" optal se Marka šeptem. Mark ukázal na podlahu. "Podívej." šeptl k trpaslíkovy. "To nevypadá moc dobře," přiznal trpaslík. "ale mi se nevzdáme." dodal po chvíli a vykročil. Mark šel za ním. Zastavili se až u prodejního pultu, kde ztuhli hrůzou. Na desce prodejního pultu leželo podivné stvoření. Tělo mělo lidskou, ale hlavu zvířecí. Sotva se Mark s trpaslíkem přiblížili, to podivné stvoření zvedlo hlavu, provrtalo je černýma očima a seskočilo z pultu. Oba dva se lekli, protože místo rukou se po Pietrovi natáhly dva ostré drápy a kdyby trpaslík včas neuskočil, rozdrásaly by ho napadrť. "Můj obchod. Můj! hulákalo to stvoření tak hlasitě, že to muselo být slyšet až venku. "Potrava." pravilo stvoření po chvilce a vrhlo se znovu na Pietra. Ten vytáhl hůlku a dobře mířeným kouzlem odhodil stvoření přímo na pult, který se pod vahou stvoření roztříštil na kousky. Mark udělal hůlkou složitý klikyhák a z hůlky proti stvoření vyrazil proud ohnivých provazů. Stvoření uhnulo, vrhlo se doprava, urvalo velkou, železnou tyč z jedné prázdné police a dobře mířeným úderem ji hodilo po Markovi. Ten tak tak uskočil, takže tyč prolétla vzduchem a narazila do výkladní skříně obchodu, která se roztříštila. Tyč skončila někde venku. "Zemři!" vykřikl Pietr a švihl hůlkou. Trefil se přesně. Stvoření omotala silná lana, takže se už moc nemohlo hýbat. Mark ho znehybnil mrazícím kouzlem, takže stvoření zmrzlo na kus ledu. Mark a trpaslík vytáhli stvoření ven z obchodu, zamkli dveře, Mark kouzlem opravil výkladní skříň a pak se dal s Pietrem na pochod.
Dotáhli stvoření k institutu pentagramu, kde ho předali kouzelníkovi, který se stará na institutu o různou zvěř. Ten stvoření odvlekl do své boudy a tam mu Pietr svou sekerou usekl hlavu. "A je po něm." pronesl spokojeně. "Obchod oděvy denní potřeby je zase k pronajmutí." řekl Mark a potřásl trpaslíkovi rukou. "Díky za pomoc, zbavil si mě velkého trápení." Trpaslík se usmál. "To nestálo za řeč." řekl a pozval Marka na oslavu. To se ví, že se Mark nedal dvakrát pobízet, šel s Pietrem do cechu trpaslíků, kde se pořádně napili medoviny.
Když se Mark vrátil do vesnického úřadu, Jaromira už spala. Mark se usadil ve své kanceláři a dočetl si ty smlouvy o pronájmu hrobnictví. Byl rád, že tajemství v Křižánkách je vyřešeno a že si s tím už nemusí lámat hlavu.
2024 ©