Evertestatum

V malém domku na okraji Prasinek bydlí mladý kouzelník se svou rodinou. Jmenuje se Tobias a zrovna minulý rok vyšel školu čar a kouzel v Bradavicích. Zatím nemá práci. Toulá se po vesnici, sem tam pomůže u tří košťat, sem tam pomůže jinde. Jeho velkou oblibou je chodit na vlakové nádraží, kde čeká na cestující a vodí je po historických památkách Prasinek. V prasinkách se mu líbí. Zatím nepřemýšlí o tom, že by si našel nějakou práci, i když většina obyvatel o něm ví, že je velký znalec obrany proti černé magii a že rád kouzlí. Jeho rodiče pracují u tří košťat jako číšníci a jeho bratr, o dva roky mladší ještě chodí do Bradavic. Tobias si nestěžuje. Má vše, co potřebuje a nejraději ze všeho si zpívá kouzelnické písničky při práci. Alkohol taky moc nemusí, pije nejraději dýňový džus nebo limonádu. Ze všeho nejraději pomáhá u tří košťat ve sklepě, když naráží sudy s medovinou. vždy říká, že si tím posílí aspoň trochu svaly. Ale odeberme se teď do příběhu, který Tobias prožil nedávno. Jednoho úterního dne stál právě Tobias před domkem a leštil si své koště, aby se lesklo. říkal si, že si udělá menší výlet, dyť je tak krásné počasí. Slunce pálilo jako čert, většina obyvatel Prasinek byla venku a klábosila se sousedy, někteří pracovali na svých zahrádkách. Tobias jen tak stál a při leštění koštěte si prozpěvoval jednu známou kouzelnickou písničku. Najednou se zarazil u prostřed leštění a pohlédl na cestu, která stoupala vzhůru do kopce a která vedla k Bradavicím. Po cestě kráčel nějaký muž. Tobias se na něj jen letmo podíval a chtěl pokračovat v práci, ale k tomu se už nedostal. Muž překonal poslední vzdálenost a zavolal: "Hej Tobiasi." Tobias odhodil hadřík a odložil lahvičku leštěnky na práh domovních dveří. Otočil se a podíval se na muže. "Co je?" řekl nevrle, chtěl si práci dodělat, neměl rád vyrušování. Příchozí postoupil ještě o pár kroků blíž. "Neslyšel jsi o nějakém hromotlukovi, který se prý prochází kolem brány hradu a chystá se zlákat nějaké studenty na cestu černé magie? V okolí se povídá o nějakém tlusťochovi, který se sem tam potuluje kolem hradní brány, říkal mi to dnes školník. Prý ho vidělo pár studentů z pátého ročníku a raději se při podvečerní procházce po pozemcích vyhnuli vstupní bráně. Sám dobře víš, že k bráně všichni rádi chodí, je tam krásný přítulný koutek mezi květinami, kde se dá posedět a krásně si popovídat." Tobias nechápal. Díval se na muže, který za ním přišel a nevěděl, co si o tom má myslet. Nakonec se ale zeptal: "Proč mi to povídáte? já to nebyl." Muž se zasmál. "Haha to já vím Tobiasi. No povídám ti to proto, protože jsem si myslel, že bys to mohl vypátrat." Tobias se na muže podíval překvapeně. "Já? Vy jste se musel zbláznit člověče. Já jsem jen obyvatel této vesnice a o problémech, které se dějí v Bradavicích nemám ani páru a co víc, ani mě nezajímají. Vaše problémy si vyřešte sami." Otočil se a chtěl pokračovat v práci, ale další mužova slova ho téměř přikovala k zemi. "Jo To je fakt. Dyť ty jsi jen obyčejný obyvatel Prasinek že Tobiasi? A kdo podle tebe byl v posledních pár letech nejlepším studentem v obraně proti černé magii? No kdo? hádej." Muž se usmál. Tobias stále ještě nechápal, ale poslední slova toho muže, který tu stál a valil mu do hlavy nějaké problémy mu začínaly docházet. Zadíval se upřeně do mužovi tváře, ale nepoznával ho. Jak mohl vědět, že nejlepší v obraně proti černé magii byl zrovna Tobias? Copak tento kouzelník neučí v Bradavicích obranu proti černé magii a snad neučil i jeho. Nechodil dlouho kolem horké kaše a zeptal se přímo: "No na obranu proti černé magii je nejlepší profesor, který ji učí není to tak?" Muž se zpříma podíval Tobiasovi do očí. "Asi to tak bude, ale pokud vím, v posledních letech jsi to byl ty. Já tě učil v Bradavicích. Copak si nepamatuješ?" Muž se otočil a na odchodu ještě řekl: "Pamatuju si moc dobře, že tvou specialitou bylo kouzlo evertestatum, které má formulku evertestati a na víc vím, že tobě to, co jsem ti řekl ti bude vrtat hlavou tak dlouho, že nakonec půjdeš a ten náš problém v Bradavicích vyřešíš, i když tam už nestuduješ. Poroučím se ti." Po těchto slovech se muž otočil a rychlými kroky zmizel na cestě k Hradu. Tobiasovi teprve teď došlo, že mluvil se svým bývalým profesorem. Aby se uklidnil, pustil se opět do práce. Když koště doleštil, uschoval ho doma a vydal se na cestu. Ten muž měl pravdu. Problém, který mu před malou chvílí byl nastíněn mu vrtal hlavou. Kráčel pomalu po cestě k hradu. Když došel k hradní bráně zastavil se. Chvíli se díval na zavřenou bránu, ale pak došel až k ní, třikrát klepl hůlkou do zámku a zamumlal složité kouzlo. Zámky cvakly a závory odskočily. Brána byla dokořán. Tobias jí prošel a brána se za ním s třesknutím zabouchla. Kráčel dál. Kráčel teď po známé cestě, po které chodil sedm let, jak při podvečerních procházkách, jak mu pravil jeho bývalý profesor tak i tehdy, když končil nebo začínal školní rok. Prošel skoro celými pozemky, ale zastavil se u krásného keře rododendronů blízko vstupní dubové brány, která vedla do vstupní síně. "Dobrý úkryt," pomyslel si a dlouho se nerozmýšlel. Schoval se do keře a čekal. Nemusel čekat dlouho, už se stmívalo. Když paprsek slunce zapadal za špičku západní věže otevřela se hradní brána a ven na pozemky vyšli dva kluci. Vypadali na prváky. Tobias počkal, až prošli kolem keře, kde byl schován a pak se pomalu vydal za nimi. Plížil se travou a keři podél cesty k hradní bráně, kde očekával cíl. Dostal se k hradní bráně dřív, než ti dva kluci, kteří kráčeli po cestě. Rychle se schoval za vysokou kamennou sochu a čekal. Netrvalo to moc dlouho. Za malou chvíli uslyšel dětské kroky a už tu stáli ti dva kluci. Stáli u brány a na něco čekali. Aby lépe slyšel, co si povídají, vyšel Tobias z úkrytu a postavil se za ně. Doufal, že se neotočí a štěstí mu přálo. Kolem dokola bylo ticho. Všichni ostatní byli asi už na večeři ve Velké síni. Po pár minutách se to stalo. Závory na bráně se pohnuly. Ozvalo se cvaknutí a jedna část brány se otevřela. Tobyas rychle skočil zpět do úkrytu za sochu, aby ho návštěvník nezpozoroval. V bráně stál pomenší tlustý muž s dlouhým plnovousem. V ruce držel hůlku. Kývl na kluky a rychle vešel dovnitř. Než se brána stačila s třesknutím zavřít, Tobias složitým zaklínadlem bránu zabezpečil tak, aby zůstala otevřená. Uměl to jen on a profesoři, tohle kouzlo mu prozradil tehdejší hajný, který tu za jeho dob studia pracoval. Tlusťoch se usmál na kluky. "Tak co hoši. Těšíte se na další lekci kouzel? Dnes se naučíme kouzlo, které využijete v dospělosti, když vás bude někdo zlobit. Je to kouzlo Crucio. Kouzlo mučení." Víc tobias nepotřeboval slyšet. Vyskočil z úkrytu, udělal pohyb hůlkou a vzkřikl: "Evertestati!" Z hůlky mu vyšlehl jasný záblesk a udeřil tlusťocha do prsou. Muž se zapotácel a rychle jako šíp vyletěl z hradní brány zpět na příjezdovou cestu. Tobias se otočil, podíval se na kluky a hůlkou ukázal směrem k dubové bráně. Pak řekl: "Tohle nebyl dobrý příklad přátelství. Učil vás kouzla černé magie. Ty jsou nebezpečná." Pak vyšel ven, dalším kouzlem spoutal muže provazy a nadnášecím kouzlem ho vpravil zpět na školní pozemky. Odblokoval bránu a ta se s třesknutím zavřela. "Jdeme." řekl klukům a ti vystrašeně utíkali před ním k hradu. Tobias šel pomalu za nimi. Když si byl jist, že kluci vejdou do vstupní síně, zastavil se. Přestal udržovat své nadnášecí kouzlo a tlusťoch upadl na zem. Nebyl schopen slova, Tobias ho spoutal tak pevně, že se tlusťoch neodvážil promluvit. Tobias se zadíval k oknům hradu a když si byl téměř jist, že už kluci spokojeně večeří, znovu nadnesl nadnášecím kouzlem spoutaného tlusťocha a vydal se s ním na zpáteční cestu. Když dorazili k hradní bráně, Tobias ji odemkl a navedl tlusťocha na příjezdovou cestu směrem k Prasinkám. Když byly venku ze školních pozemků, Tobyas přidal do kroku a ubíral se zpět se spoutaným mužem směrem k vesnici. Když dorazili před hostinec U tří košťat, upustil tlusťocha na zem a vešel dovnitř. Po krátké době vyšel ven a v patách za ním šel pracovník ministerstva kouzel, který v Prasinkách bydlel. Ten si tlusťocha změřil pohledem a kouzlem ho přidržel vedle sebe. Vzal ho za ruku a přemístil se s ním pryč. Tobias se vrátil do hostince a dal si pořádnou sklenici medoviny i když před tím nepil. Byl rád, že má perný den za sebou. Tak skončil příběh statečného Tobiase a použití kouzla evertestatum.