Vítejte opět u příběhu, kde se vyskytne náš hrdina Tobias, hrdina, který nejdříve zachránil školu čar a kouzel před černokněžníkem, který učil studenty černé magii, který pomohl i jednomu ze studentů navštívit močál, kde mu ukázal různé tvory, kteří v močálech žijí. Nyní jsme již u třetího příběhu, kde bude Tobias hrát opět hlavní roli.
Od návštěvy močálu, kde byl Tobias s Markem, s jedním studentem školy čar a kouzel uplynula hodina. Když se vrátil domů, do svého malého domku na okraji Prasinek, oddechl si. Výlety do močálu neměl nikdy moc v lásce, protože až moc dobře věděl, že tam číhá nebezpečí, které by ho mohlo jednou stát život. Proto se po návratu z nebezpečné cesty uchýlil do své pracovny a uvařil si silnou kávu. Když ji vypil, cítil se mnohem svěžeji a odhodlaněji k dalšímu dobrodružství. Vyšel před domek, pomocí hůlky stvořil z velké hromady dřeva úhledná polena na zatopení v krbu a ve chvíli, kdy se je chystal uklidit před krb, zarazil ho známý hlas: "Tobiasi?" Prudce se otočil. Před ním stál Mark, student, se kterým byl v močálu. "Co se stalo?" optal se Tobias Marka kupodivu klidně. Mark chvíli neodpovídal, ale nakonec ze sebe dostal: "Omlouvám se, že zase vyrušuji, ale potřebuji vaši pomoc. Mám si v lese zkusit nějaké přeměňovací kouzlo. Musí to být v lese." Tobias se nad markovými slovy na okamžik zamyslel: "V lese? Kdo si to zase vymyslel? Přeměňovací kouzla se dají provádět kdekoli." Mark smutně zavrtěl hlavou: "No to dají, ale profesor Lorenc chce, abychom si to zkusili v lese a jak sám moc dobře víte studenti do lesa nesmějí." "To máš pravdu Marku. Tak ti pomůžem ne?" Z Tobiasovi tváře zmizel překvapivý výraz, který se tam objevil při Markově příchodu. Nechal úhledná polena poleny, zamkl kouzlem dveře domku a kývl na Marka: "Jdeme." prohlásil a vyrazil rázným krokem k lesu.
Mark Tobiase s nadšeným výrazem následoval. Šli několik minut, než se před nimi začal objevovat les, který houstl a houstl, jak kráčeli hlouběji a hlouběji. Asi tak po půl hodině objevil Tobias mezi hustě rostoucími stromy mýtinu, na kterou zamířil. Postavil se do prostřed mýtiny a pomocí nějakého kouzla zbavil pár velkých stromů malých větví. Když s tím byl hotov, pokynul Markovi, aby k němu přistoupil. Když tak Mark učinil, ukázal hůlkou na větve, které ležely před ním a dvakrát hůlkou prudce mávl. Zamumlal dvě slova a větve už nebyly větvemi. Staly se z nich úhledná polena na topení, jaké stvořil před svým domkem. Mark vyvalil oči: "Jak jste to udělal?" zeptal se Tobiase. "To chci taky umět." "Proto jsme přeci tady chlapče." odvětil Tobias, usmál se na Marka a začal s vysvětlováním: "Tohle kouzlo není ani tak složité. Stačí, když namíříš na nějaký předmět hůlkou, dvakrát jí prudce mávneš, pořádně se soustředíš a proneseš formuli loxiperdarus. Zkus si to."
Mark se chvíli díval nevěřícně na Tobiase, pak pohlédl na jednu větev, kterou Tobias neproměnil v poleno na topení a začal se pořádně soustředit. Namířil na větev hůlkou, dvakrát jí prudce švihl, soustředil se a zřetelně pronesl: "Loxiperdarus." Záblesk jasného namodralého světla zazářil, jak vyšlehl z Markovi hůlky a narazil plnou silou do větve, na níž Mark mířil. Chvíli to vypadalo, že se nic nedělo, ale nakonec se větev změnila v přesně takové poleno na topení, jaká stvořil Tobias. Ten zhodnotil Markovo dílo, pousmál se a pravil: "Jak zrušit tuhle přeměnu ti ukazovat nemusím, formuli finiteincantatem znáš ne?" Mark přikývl. "Výborně, tak jdeme." Pravil Tobias, otočil se a zamířil ven z lesa. Mark s nadšením v očích a s myšlenkou, že splnil to, co po něm chtěl profesor Lorenc kráčel za ním.